Pohledy do historie templářského řádu I. část

Foto_06Jaké vlastně byly okolnosti založení řádu?

Ve 2. polovině 11. století se ocitl křesťanský svět ve smrtelném nebezpečí. V letech 1076 – 1077 seldžučtí Turci obsadili Sýrii, zmocnili se svatého města Jeruzalém a zhanobili Svatý hrob. Půlměsíc triumfoval v celém východním a jižním Středomoří. Roku 1085 padla Antiochie a Byzantská říše se ocitla ve velkém nebezpečí. V roce 1086 přispěchali afričtí Maurové na pomoc Maurům španělským a křesťanské armádě připravili u Zallacy krvavá jatka. Křesťanská Evropa se dostala do mohutných kleští. Proto papež Urban II. vyslyšel žádost byzantského císaře a na koncilu v jihofrancouzském Clermontu vyhlásil křížové tažení pro dobytí Svaté země z rukou „nevěřících“.

První křížová výprava se tak stala protiofenzívou proti islámu, který hrozil křesťanské civilizaci zkázou. Po neúspěšné předehře nedočkavých, vojensky nezkušených houfců chudých vedených kazatelem Petrem Poustevníkem a rytířem Gautierem Bezzemkem ještě téhož roku, vyráží v následujícím roce 1096 profesionální armády rytířů.

Velitelem lotrinských a německých rytířů byl dolnolotrinský vévoda Godefroy z Bouillonu – pozdější první jeruzalémský „král“ (tento titul však nepřijal, označil se za ochránce Božího hrobu), velitelem normanských rytířů byl normanský kníže z jižní Itálie Bohemud z Tarentu, velitelem králových francouzských rytířů byl bratr krále Filipa I. Hugo z Vermandois (mimochodem – král Filip I. měl v té době úplně jiné starosti a na výše uvedeném koncilu byl pro cizoložný poměr vyobcován z církve), velitelem jihofrancouzských rytířů byl vládce jižní Francie hrabě Raimond z Toulouse.

Tato druhá část první křížové výpravy dosáhla vůbec největších územních zisků ze všech křižáckých tažení. Dne 14. července 1099 dobyli křižáci svůj hlavní vytoužený cíl – svaté město Jeruzalém. Útok, který započal už v noci předešlého dne, řídil Godefroy z Bouillonu a jeho rytíři jako první překonali hradby. Právě z družiny Godefroye z Bouillonu pocházeli i rytíři, kteří později založí první, nejslavnější a nejmocnější rytířský řád – řád templářský. (Pozor! Řád špitálníků – johanitů byl sice založen dříve, nikoli však jako rytířský; pozn. autora). První jeruzalémský král založil ještě v roce 1099 na pahorku Sion u Jeruzaléma na troskách byzantské baziliky „Matka všech církví“ zvláštní opatství – tzv. opatství sionské, což byl ale ve skutečnosti řád, dnes (od r. 1188) označovaný jako Prieure de Sion (Převorství sionské), který měl při založení templářů důležitou (ale skrytou) roli.

Následující část:
Pohledy do historie templářského řádu – II. část