Zbiroh

O HISTORII ZÁMKU ZBIROH

První známky osídlení zde zanechali cca 500 let před naším letopočtem Keltové.

První románsko-gotický hrad zde na buližníkové skále postavil rod Sulislavců kolem r. 1193, kdy se zde usadil pán Chřen ze Zbirohu. Šlo o první manský hrad v Čechách.

V první polovině 13. století se stal hrad majetkem významného šlechtického rodu Drslaviců, konkrétně větve Břetislava z Plzně, později s přídomkem ze Zbirohu. Od roku 1247 se s predikátem ze Zbirohu začal psát i jeho starší syn Břetislav. Další mužský potomek větve, Děpolt, zastával významné funkce na královském dvoře, byl dokonce nejvyšším sudím a od roku 1251 i pánem na Zbirohu.

Roku 1277 se dostal hrad poprvé do majetku krále poté, co jej násilím převzal Přemysl Otakar II., aby oslabil moc šlechty. Tento panovník měl kolem sebe i Templářské rytíře, k nimž je zde dnes vystavena řada předmětů.  Jde mj. o originál Templářského meče ze 13. – 14. století, nejstarší templářskou reguli sv. Bernarda ze 12. století, templářskou pečeť z druhé poloviny 12. století a mince z Jeruzaléma a Akkonu ze 12. – 13. století, figury v autentických oblecích a zbroji aj. Velmi zajímavý je originál jediného celého bronzového žetonu ze 13. století, který Templáři vynalezli a používali jako předchůdce našich kreditních karet.

Po rozhodnutí odejet na dlouhou cestu po Evropě, nebo do Svaté země přinesl šlechtic svůj movitý majetek do nejbližší Komendy, zde mu ho vyhodnotili na příslušný obnos a pak mu předali žeton, který se nosil skrytý na krku, na němž byla zakódována svěřená částka. Současně startovali poštovní holubi s heslem a popisem majitele, který se po cestě mohl ubytovat a stravovat na dalších komendách. Po příjezdu do Jeruzaléma mu z částky odečetli to, co utratil po cestě spolu se svým podílem a zbytek mu vyplatili v hotovosti. Tento podíl, tedy cena za správu svěřeného majetku,  byl prvním bankovním poplatkem v Evropě a musel být povolený papežem, jinak by byl trestán jako lichva. Pokud se se žetonem představil zloděj, který neodpovídal údajům, byl bez milosti zabit. Tímto Templáři položili základ evropského  bankovního systému.

Roku 1278 král Přemysl Otakar umírá a hrad získává zpět Děpolt.

Dalším z řady majitelů hradu se stali roku 1327 Zajícové z Valdeka, konkrétně Oldřich ze Žebráku.

V r. 1333 se vrací z Francie syn Jana Lucemburského, markrabě moravský a budoucí císař Karel IV.  Zbiroh kupuje za 8000 kop stříbra a občas sem jezdí se svojí první ženou Blankou z Valois. Z té doby je zde plastika Meluzíny, která byla znakem Lucemburků. Ani tentokrát však hrad nezůstal v rukou panovníka na dlouho. Už v roce 1336 jej Jan Lucemburský zastavil Petrovi z rodu Rožmberků, aby splatil své dluhy.  K tomu se zde dochovala smlouva na 5000 kop stříbra. Rožmberkové na hradě panovali do roku 1431. Z té doby se zde zachovala soška Zbirožské Madony cca z r. 1370 – 1390.

Je třeba uvést, že král Václav IV. založil v té době Řád Kladiva a Obruče, který byl jedním z pokračovatelů k Rosenkruciánům a Svobodným Zednářům.

V r. 1431 se Zbiroh stal majetkem dalšího z císařů a králů, tentokrát Zikmunda Lucemburského. Ten jej ale posléze daroval rodu Kolowratů za věrné služby při bojích proti Husitům. Zikmund měl za pronásledování Husitů v protestanských Čechách nevalnou pověst, ale historikové ho hodnotí jako jednoho z  nejschopnějších císařů té doby, hned po Karlu IV. Podařilo se mu překonat papežské schizma na koncilech v Konstanci a Basileji, nedokázal ale předejít popravě Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského, ač se o to snažil, nad papežskou inkvizicí neměl pravomoc. Založil také Řád Draka, kterým byl mj. vyznamenán rumunský vojevůdce Tepesi, jehož syn se později kvůli tomuto řádu stal známý jako Drákula.

V roce 1440 hrad získali Kolowratové. Významným příslušníkem jejich rodu byl biskup Hanuš II., který se velmi zadlužil ve funkci metropolity pražského, když nechal zhotovit relikviář v podobě knihy z ryzího zlata, takže byl nucen prodat Zbiroh po necelých čtyřiceti letech Šternberkům a ti zase po čase příslušníkům dalšího z řady věhlasných rodů – Lobkovicům. V roce 1594 byl Ladislav z Lobkovic odsouzen za spiknutí proti císaři Rudolfovi II. a Zbiroh se rázem stal majetkem už třetího císaře v pořadí.

Po bitvě na Bílé hoře v r. 1620 zde bylo vězněno a mučeno šest zástupců českých odbojných stavů. Z té doby je zde železná maska a popravčí meč.

Rudolf II. si Zbiroh značně oblíbil a středověký hrad nechal v duchu tehdejší módy přestavět počátkem 17. století na honosný renesanční zámek. Praha se tehdy stala opět centrem císařství, působili zde mj. učenci jako Tycho de Brahe, Kepler aj. Po Rudolfovi zůstala na Zbirohu řada originálních předmětů, jako křeslo, poháry, alchymistický tyglík, mapa Evropy aj. Habsburkové založili také řád Zlatého Rouna, jehož byl Rudolf také Velmistrem. Slunce však nad Zbirohem dlouho v klidu nesvítilo – přišla třicetiletá válka, Švédové část zámku vypálili a vyplenili.

V letech 1747 – 48 zámek získal zásluhou Ferdinanda Lotrinského barokní úpravu včetně kaple.

Zbiroh 1792……….. https://www.hrady-zriceniny.cz/

Zbiroh 1845 – https://www.hrady-zriceniny.cz/

Poté sloužil jako sídlo úřadů a vězení až do r. 1868, kdy zámek zachránil až velkolepý podnikatelský projekt jednoho z nejvlivnějších mužů ve střední Evropě, podnikatele v železářství a výstavbě železnic. Bethel Henry baron von Strousberg koupil panství za 9,4 milionu zlatých, aby zde vytvořil nejmodernější a největší středisko železářského průmyslu v Čechách. Stejně bombastická jako jeho vize byla i novorenesanční přestavba zámku k baronovu obrazu. Baron Strousberg byl tehdy jedním z nejbohatších Němců, v Berlíně vlastnil dvakrát tak velký palác, než měl císař Vilém. Tyto plány však vzaly za své poté, co baron zkrachoval. Stal se obětí podnikatelských intrik rodiny Rotschildů, kterým se podařilo podplatit jeho sekretáře, a od něj se dozvěděli, že Strousberg jede do Ruska s velkým úplatkem, aby dostal zakázku na výstavbu tamních železnic. Na schůzku vtrhla carská policie a barona uvěznila na dva roky. Ten pak nemohl z vězení řídit své podniky, které šly do konkurzu. Zakázky v Rusku pochopitelně získali Rotschildové. Psal se rok 1875. Pak zámek doslova zplundrovali věřitelé.

Tzv. Maurský pavilon na spodní terase zámku odvezli věřitelé a prodali ho Habsburkům pro šíleného Ludvíka II. Bavorského, který jej dal umístit do zámecké zahrady zámku Linderhof v Bavorsku (viz foto).

Tak přišel Zbiroh o tuto zajímavou stavbu, která byla vytvořena r. 1867 jako Maurský pavilon pro Světovou výstavu v Paříži.

Dále zde v minulosti stávala na prvním nádvoří nádherná oranžerie – dnes je zde vyhlídková terasa.

Oranžerie – pohlednice 1911  – https://www.hrady-zriceniny.cz/

Vyrabovaný zámek koupili roku 1879 Colloredo-Mansfeldové, kteří pak v letech 1904 – 1943 trvale na Zbirohu bydleli. Jejich přítomnost zde dnes připomíná místnost s loveckými trofejemi a artefakty z dálného východu, které si přivážel Jeroným Colloredo-Mansfeld ze svých cest, protože sloužil  jako korvetní kapitán Rakousko-Uherské námořní flotily. Je zde vyobrazen i jeho syn Jeroným, který se už nedožil dnešní přestavby zámku, zemřel v r. 1996.  V místnosti je zobrazen i patron jejich rodu sv. Jeroným.

V r. 1910 přichází na Zbiroh světoznámý malíř Alfons Mucha. V průběhu jeho předchozího pobytu v USA od r. 1904 vyhověl velmistr amerických zednářů Charles Crane jeho žádosti a zaplatil mu pronájem zámku Zbiroh na 20 let, aby zde mohl namalovat své životní dílo – Slovanskou epopej. Crane, nejvlivnější z amerických Zednářů se seznámil s A. Muchou prostřednictvím herečky Sarah Bernardové, a velmi se zajímal o slovanské národy. Byl zastáncem myšlenky založení slovanského soustátí po rozpadu Rakouska-Uherska ve střední Evropě proti rozpínavosti Germánů. Proto také pozval do USA T. G. Masaryka již v r. 1902 na přednáškové turné do USA. A. Mucha později přispěl k tomu, aby se T. G. Masaryk stal přítelem rodiny Cranea.

Je známo, že založení USA proběhlo kdysi také v režii jejich zednářů, ke kterým patřili mj. i G. Washington, E. Roossevelt, spisovatel M. Twain a mnozí jiní. Dnes mají američtí zednáři okolo 5 milionů členů a mnoho zajímavých faktů o tom popisuje Dan Brown ve své knize Ztracený symbol.

K historii Svobodných zednářů je možno uvést, že vznikli ve středověku jako neveřejné sdružení z cechů zedníků a stavitelů chrámů a volně navázali ve svém 30. ritu i na Templáře. Nebyli náboženskou organizací, ale vzhledem ke vznešeným cílům, které si kladli, byli záhy jejich členy převážně urození a vzdělaní lidé. Na veřejnost vystoupili r. 1717 při sloučení 4 londýnských lóží a zvolení prvního velmistra.

Mucha tehdy po příjezdu do Prahy zde dostal další úkol, zmapovat situaci v zednářském hnutí v rámci Rakouska-Uherska a založit zde českou zednářskou lóži. To se mu podařilo, když založil v r. 1918 lóži Jan Amos Komenský, s podporou lóže Velký Orient v Paříži. Jak už to v Čechách bývá, někteří naši umělci (Sillaba, braři Čapkové aj.), se ale dívali na Muchu s nevolí a založili si konkurenční lóži Národ, s podporou lóže Velký Orient v Římě.

Naštěstí se po nástupu Mussoliniho v Itálii podařilo obě naše lóže sjednotit v r. 1924 do jedné Velkolóže a Mucha se stal jejím Grand Komandérem pasovaným ve švýcarském Lausanne. Tuto funkci vykonával až do své smrti v r. 1939 a z jejího titulu měl velký vliv na dění v meziválečném Československu.

Při vzniku samostatné ČSR tehdy byla velmi důležitá podpora amerických zednářů. Již v r. 1917 byl v Paříži na velkém sjezdu zednářů vznik ČSR odsouhlasen.

Ch. Crane seznámil přes Muchu T. G. Masaryka s prezidentem Wilsonem, kterému se jej podařilo počátkem r. 1918 přesvědčit, že požadavky národů Rakouska-Uherska na samostatnost jsou oprávněné. Syn Ch. Cranea Richard byl pak už v r. 1919 jmenován prvním americkým velvyslancem v ČSR, který si pro sídlo ambasády vybral jeden z paláců rodiny Colloredo-Mansfeldů na Malé straně, které funguje dodnes. Je třeba také zmínit, že syn T. G. Masaryka Jan Masaryk, náš pozdější ministr zahraničí, si vzal za manželku dceru Ch. Cranea Frances.

Za zmínku stojí, že kancelář Československé Národní Rady v době první světové války sídlila na přímluvu Muchy v budově Velkého Orientu v Paříži, kde působil i T. G. Masaryk.

Většina členů naší prvorepublikové vlády byli zednáři, jako A. Rašín, P. Šámal, J. Masaryk, E. Beneš, ale i diplomaté, průmyslníci, velkoobchodníci, bankéři, advokáti, umělci a univerzitní profesoři, kteří ovlivňovali život země, kterou se jim podařilo v průběhu pouhých 20 let dostat ekonomicky do první desítky nejrozvinutějších zemí. Mezi ně patřili i otec a strýc Václava Havla.

Existuje domněnka, že T. G. Masaryk byl také zednář a dosáhl zde 30. ritu, ale před zvolením do funkce prezidenta republiky se této činnosti vzdal. Nadále ale byl zednáři obklopen. Mezi jeho nejbližšími spolupracovníky byl uvedený kancléř Šámal, dále M. R. Štefánik a mnozí jiní.

Zednáři intenzivně působili i v celé Evropě. V Německu vyškolili např. V. I. Lenina a J. V. Stalina pro svržení ruského cara a doufali, že si zde pak upevní svůj vliv.

Hitlera přivedli k moci v Německu Židé, zednáři a průmyslové kruhy v USA.

Meziválečné období patří ke zlatému věku našeho zednářství. Působilo zde na 20 lóží s asi tisícovkou členů. Z toho je zřejmé, jaký vliv na celkové dění měl Nejjasnější svrchovaný komandér Mucha, který se se Zednáři stýkal nejen na Zbirohu, ale i v Praze na Žofíně.

Po podpisu Mnichovské dohody byly tyto lóže uspány a prezident Beneš odejel do Londýna, kde byl poskytnut bratrský azyl jemu i Velké Národní lóži československé ve spojené Velké lóži Anglie.

Alfons Mucha byl zatčen a vyslýchán nacisty, ale seznamy našich zednářů jim nepředal, jak žádali. Po propuštění onemocněl zápalem plic a krátce na to zemřel.

Také komunistický režim nepřál Zednářskému hnutí, takže k jeho oživení došlo až po r. 1989.

Dnes zde existuje řada lóží, např. Velká lóže ČR v Praze (www.vlcr.cz), Lóže u vycházejícího slunce v Brně (www.luvs.cz) aj.

Celkem zde působí na 5000 Svobodných zednářů.

Stojí za zmínku několik dalších významných historických osobností, kteří byli svobodnými zednáři:

Císař Ferdinand Lotrinský, manžel Marie Terezie, G. Garibaldi, E. Fermi, S. Freud, J. W. Goethe, W. A. Mozart, V. Hugo, CH. Chaplin, W. Churchil, M. Chagal, Puškin, Schlieman, Schiller, Tolstoj, O. Wilde, Roosewelt a z našich umělců také Max Švabinský, J. Seifert aj.

Ale vraťme se k historii zámku Zbiroh.

V roce 1940 zámek zabrala vojska Wermachtu a byly zde zřízeny autoopravny a autoškola.  Při opravě jednoho radiolokátoru pak náhodou zjistili, že se jeho dosah z několika málo km zvýšil z tohoto místa na stovky kilometrů. Hned na to zde zřídily svůj štáb jednotky SS, když se zjistilo, jak skvěle zdejší hornina odráží radiové vlny. Velký objekt na buližníkové skále prorostlé jaspisem byl přesně tím, co Němci potřebovali, aby zde mohli školit své odborníky. Co se jim nezdálo, to během svého pobytu zabetonovali (díky této nechtěné konzervaci se třeba zachovala původní podlaha v kapli), leccos poničili, studnu přepažili a posléze zaházeli odpadky, zbraněmi a bednami s válečnými archivy.

Důstojníci SS také věděli, na jakém výjimečném místě je Zbiroh, že zde ve sklepení vyvěrá energie ze zemské trhliny hluboké několik km a že tohoto místa využívali už pohané, jak Keltové tak staří Slované. Také vybraní nacisté se zde prý pravidelně scházeli v černých uniformách ke svým seancím.

Při prohlídce zámku 17. 10.2015 přišla na toto místo skupina Italů, a když stáli na místě vyvěrající energie, náhle spadl velmistrovi italských Templářů z ruky jeho zlatý templářský prsten. Byl z toho velmi překvapený a nedovedl to vysvětlit. Zřejmě šlo o působení zdejší proudící energie.

Po druhé světové válce se na zámek špióni vrátili. Tentokrát pod velením československé armády. Ze Zbirohu se stal přísně střežený objekt, z jehož středověké bašty sledoval supertajný radiolokátor „Tamara“ vzdušný prostor proti případnému nepříteli, pochopitelně v úzké spolupráci s tehdejším SSSR. Údajně šlo o nejutajenější objekt Varšavské smlouvy, kde byli školeni špioni a přechovávány nejtajnější šifry.

Po r. 1989 podepsal rod Colloredo-Mansfeldů se státem dohodu, že mu ponechá Zbiroh výměnou za možnost používat státem rekonstruovaný zámek na Dobříši.

Při první cestě do USA v r. 1990 byl prezident V. Havel několikrát dotazován na zámek Zbiroh a na činnost zdejšího radiolokátoru Tamara. On zpočátku nebyl o ničem informován, ale hned po jeho návratu byla tato zařízení vypnuta a odvezena.

Armáda zámek začala opouštět v roce 1991 a pak začal chátrat. V roce 2004 byl převeden na město Zbiroh a to jej prodalo společnosti Gastro Žofín s.r.o. Po všech historických peripetiích se zámek konečně dočkal blahodárné rekonstrukce a 18. 6. 2005 se jeho brána slavnostně poprvé otevřela veřejnosti.

Při rekonstrukci byla také částečně vyčištěna zdejší studna (163 m), která je údajně nejhlubší zámeckou studnou v Evropě. Nad umělým přepažením v hloubce 80 m, které provedli Němci, byly nalezené zbytky zbraní a několik beden dokumentace Wermachtu.

Je známo, že zámek Zbiroh je v současné době mj. sídlem Templářského řádu pro střední Evropu. Konají se zde pravidelně zasedání kapituly jejich Komend.

V r. 2015 náš známý geolog J. Cílek přivezl z Jeruzaléma tzv. „kámen mudrců“, z míst těžby kamene, ze kterého byl postaven Šalamounův chrám. Prostřednictvím zpěváka Daniela Landy se pak kámen dostal do řádu. Je to velmi cenná relikvie, která má ochraňovat naše Templáře.